V pátek bylo ráno pouze 13°C a tak jsme si dali celkem relaxační výlet na kolech. Zastavili jsme se na malebném místě u kostelíku Sankt Margaret z 14. století.
Než jsme dojeli do Walchensee, byl čas oběda, který jsme si dali hned v prvním Gästhofu u cesty. Viki toho snědla spořádaně a když jsme po zastávce v turistickém info centru skočili na kafe do Café Seehof, usnula mi kolem třetí v náručí a spala až do 16:15 na dvou židlích sražených k sobě. Mimochodem, poprvé za celou cestu po Rakousku a Německu jsme tady měli opravdu dobré Cappuccino a k tomu ještě lepší makový koláč.
Stavili jsme se podívat na místní 'fake skanzen' z doby Vikingů, který je místní turistickou atrakcí a pozůstatkem z natáčení filmu Wickie. U něj je i hezké travnaté pobřeží, které za hezčího počasí musí být super piknikovou zónou.
Zajeli jsme i k lanovce, protože jsme uvažovali, že bychom se jí nechali vyvézt nahoru a dali si celodenní túru od lanovky po hřebeni a pak dolů. Asi by to bylo prima, ale nakonec jsme to nezvládli.
Cestou zpět jsme se ještě těsně u bydlíku zastavili podívat se na dvě kachny s jejich celkem 14 kachňátky. Bylo zábavné a neuvěřitelné sledovat, jak si každá kachna chránila těch svých 7 kachňátek, která po vždy po těch 7 z druhé rodiny vyjížděla a honila je, jak bojovala o chleba, který jim Viki házela.
Bohužel Viki v noci dostala horečku a my jsme doteď nezjistili, jestli to bylo z toho, že se nachladila, jak tvrdý chleba máčela v ledové vodě jezera (docela se pak třásla zimou a měla modré rty a úplně ledové nohy a ruce), nebo z hub, které jí do polévky nasbíral Marian, z nichž nám dvěma ale nic nebylo.
TOP zážitky:
Ida, Marian: kostelík, kavárna ve Walchensee
Viki: kačenky
