V sobotu za námi ráno přijela moje dlouholetá kamarádka z gymplu, která aktuálně žije kousek od Mnichova.
V noci jsem sice přemýšlela, že jí napíšu, aby nejezdila, protože Viki nevypadala dobře, ale Marian mě přesvědčil, abychom počkali do rána. Ráno vypadala Viki lépe, a tak jsme na kolech vyrazili kolem jezera opačným směrem než k Walchensee s nadějí, že tentokrát bude restaurace na rozcestí v Niedernach otevřená. A byla.
Dali jsme si oběd, Viki si pohrála venku na pískovišti a zhoupla se na houpačkách a jeli jsme dále. Vikča usnula v sedačce, ale v Urfelu se probudila, a tak jsme se vrátili zpět do rodinné sympatické občerstvovny v Sachenbachu, kde jsme si dali kafe a opět povinně koláč. Také jsme koupili výborné domácí mléko od Familie Sachenbacher.
Cestu zpět jsme zvolili po trase kolem jezera pro pěší, kterou Viki těžce nesla a pořád poplakávala, že se bojí. Až jsme nakonec po nájezdu zpět na cyklostezku zastavili u lavičky, kde mi Viki opět spala hodinu v klíně zatímco já kecala s Pepe a Marian si šel zaplavat, ačkoli my holky byly navlečené snad ve všech vrstvách, které jsme s sebou měly.
Večer už bylo jasné, že Viki v pořádku opravdu není, protože si vymínila už před sedmou, že chce do postýlky a usnula. Od vína a povídání před bydlíkem nás pak vzbudilo její bloužnění ze spánku, kdy povídala chuděra nesmysly, a tak Pepe odjela a já si k Viki raději šla lehnout.
Viki celý den skoro nic nejedla, kolem půlnoci zbaštila pár sucharů a rajčat a v jednu dostala bobek Nurofen, aby se aspoň pořádně vyspala. Teprve ten jí teplotu srazil...
TOP zážitky:
Ida: setkání s kamarádkou po roce, oblast kolem Sachenbachu
Marian: setkání s kamarádkou po roce
Viki: bohužel nic, asi spánek v klíně maminky
