Ráno nás přivítalo optimisticky krásné počasí. Viki s Marianem si šli zaskotačit na přilehlé dětské hřiště a pak jsme klasicky kolem poledne vyrazili na kolech směrem do Walenstadtu.
Čekala nás povinná zastávka na nově vybudovaném dětském hřišti kousek před městem, kde se nám všem moc líbilo, ale odkud nás vyhnal místní fotograf, který měl za úkol hřiště vyfotit bez lidí. Asi GDPR...
Bohužel městečko Walenstadt pro nás celkově bylo zklamáním. I místní kemp, který jsme si projeli na kole, pro nás byl uklidněním, že jsme ten náš dobře vybrali. Až na přístav a výhled na fotu níže a krásnou obytnou maringotku, kterou jsme v něm viděli, opravdu nic moc.
Jinak městečko je průmyslové a navíc jsme nějak nepočítali s tím, že většina restaurací zavírá ve 14:00 a do minimálně 16:00 má siestu a zavřeno, takže jsme nakonec museli v místních potravinách koupit místo oběda ledový salát, Viki croissant a nám tuňákové tousty. A já si navíc dopřála své oblíbené sušené mango.
Následně jsme se už jen podívali do místního kostela, který nás ovšem, tedy zejména Viki, nadchl, protože v něm byly dva stolečky pro děti, pastelky, papíry, velké člověče nezlob se a z plyše vyrobená Noemova archa plná plyšáků.
Na cestě zpátky jsme se opět museli stavit na tom stejném hřišti, kde byla Viki úplně ve svém živlu.
Zato potom usnula vyčerpáním v sedačce až v 16:15 a byla k neprobuzení i po příjezdu k bydlíku. Nakonec jsme ji nechali spát v posteli až do 18:00, protože veškeré pokusy o její probuzení dopadly asi tak, jako když mě zamlada kamarádi někdy v jedenáct večer budili, abych ještě "pařila", když jsem jim na party usnula.
Nakonec vše dopadlo opět optimisticky, Viki se probrala někdy kolem sedmé večer do dobré nálady:
blbnuly jsme s hoola-hop a hrály "zlatá brána otevřená"
jezdila na odrážedle
pouštěla s Marianem jejich motorovou lodičku na jezeře,
dokonce vlezla opět do té studené vody,
načež si sama se mnou ve sprše umyla dvakrát hlavu šampónem,
třikrát večeřela (no, nechtělo se mi vařit, tak to bylo skromné - jen míchaná vajíčka se zeleninou, pak tedy ještě Müsli a mléko a pár lžiček jogurtu...
a usnula zcela bez problémů po přečtení pohádky v krásných 21:30.
Déšť, který hrozil od 17:30, se nám taky nakonec vyhnul, takže vcelku až na zklamání z městečka Walendstadt vydařený den. Aneb "kid happy, parent happy"!
TOP zážitky:
Ida: hřiště, kostel, panorama hor kolem jezera
Marian: siesta, kdy ještě dítě spalo v bydlíku a my měli klid, panorama hor kolem jezera
Viki: hřiště, kostel
