Ačkoli celou noc nepršelo, ráno nás probudil déšť. Naštěstí brzy ustál, a tak jsme si s Viki mohly užít naplno vymožeností kempu Seeblick u jezera Brienzersee.
Kromě umývání hlavy mám na mysli hlavně trampolínu, skluzavku, houpačky apod.
Taky jsme samozřejmě musely jít hned ráno kontrolovat králíčka.
Na chvíli jdeme taky pouštět lodičku. Tedy jen do té doby, než ji Viki ve vodě převrátí (viz výraz obou na fotce výše) a ač je studená jako čert, Marian musí do plavek a plavat pro ni.
V klidu uvařím oběd a po opětovném marném pokusu o uspání Viktorky v posteli, vyrážíme kolem třetí na kolo, kde hned v sedačce usne.
Objedeme si kousek jezero opačným směrem než je Interlaken a pak se kolem kempu vracíme zpět a míříme do Interlaken.
Viki se stihne vzbudit akorát v momentě, kdy zastavíme u stánku se zmrzlinou u Grand Hotelu Victoria Jungrfrau a výhledem na místní přistávací plochu pro padáčkáře.
Vypadá to, že paragliding tady místním hodně vydělává, protože jen za dobu co sníme zmrzlinu přistane v tandemu snad 20 turistů.
Podle Googlu najdeme Velo Café, kde si dáme výborné cold brew café, cappuccino a cappuccino bez kafe. Taky se tady seznámíme s párem z Virginie, který má krom dalších dvou taky stejně staré vnouče jako je Viktorka a tak s nimi povídáme o dětech, Evropě, Americe, politice, Trumpovi, komunismu, krátké paměti národa atd.
A už je šest hodin a pomalu musíme jet dále.
Hledáme, kde bychom dali něco k snědku, ale nakonec nás ceny odradí natolik, že v Subway koupíme akorát Viktorce dětské menu a já využiji wi-fi k psaní blogu a sami hladovíme až do té doby, než se dostaneme k bydlíku.
Cestou potkáme dva kluky, jak skáčou z mostu i s vodním pytlem do vody a nechají se řekou unášet dále.
Večer se ještě navečeříme v bydlíku u kempu a pak se až někdy kolem desáté večer, neb je Viki vyspaná, přemístíme do Grindelwaldu.
