A prší a prší a tak v pátek vstáváme až v půl desáté ráno... Všichni...
Nakonec opouštíme Grindelwald směr Bern až kolem poledne. Cestou doplnění zásob v potravinách a oběd na parkovišti před nimi. Viki si přeje suchou rýži, my si ji vylepšujeme na rizoto.
Po třetí opouštíme teprve parkoviště u obchoďáku a obě s Viki usínáme. To počasí si o to prostě říká. Do Bernu přijíždíme za stálého deště někdy kolem čtvrté.
Zaparkujeme u místní ZOO, takže Marian s Viki si jdou hned prohlídnout část, která je zdarma a já chvíli píšu, než vyrazím za nimi.
Někdy před šestou vyrážíme navečer na kolech do města, které nás hned překvapí svými hradbami a malebnými uličkami a také tím, že je opravdu zařízené na cyklisty.
Povečeříme v thajské restauraci, která nás naláká tím, že před ní hraje umně saxofonové trio. Navíc si v ní nakonec neplánovaně dáme i večeři, když zjistíme, že mají menu za ve švýcarsku naprosto neuvěřitelných cca 13 CHF (typicky tady jídlo stojí minimálně 20, řízek s hranolky jsme viděli dokonce za 38).
V restauraci chytneme wi-fi a koukáme, že se mi ozvala moje bývalá kolegyně z Akademie věd, s tím, že bydlí právě teď i s rodinou v Bernu a jestli bychom se nechtěli potkat. No jasně, že chtěli... Tak se domlouváme na zítřek, i když s tím špatným připojením k internetu to je trochu krkolomná domluva, ale snad to klapne.
Na kolech odjíždíme z města nakonec až po deváté, Viki ovšem usne snad až ve 22:30, holt prázdninový posun...
TOP zážitky:
Ida, Marian: první setkání s Bernem - moc milé město
Viki: ZOO a hřiště hned vedle
