... aneb Společný sen a výhody bydlíkování
Píše se rok 2015 a nám se narodila 18. července Viktorka. A protože nejsme zrovna nejmladší rodiče a zároveň máme za sebou roky, kdy jsme pracovali a pracovali, rozhodneme se dát si pauzu od klasického zaměstnání a život s malou Viki si užít naplno.
Za chvíli přijde Marian s tím, že když už jsme s Viki oba doma a užíváme si čas s ní v režimu „tady a teď“, mohli bychom si konečně udělat radost a pořídit si obytné auto. Oba jsme přece měli společný sen, že jednou, třeba až budeme v důchodu, prodáme majetek a budeme cestovat "obytňákem" napříč světem.
Oba milujeme cestování. Viki už ve svých 2 měsících s námi cestovala autem a trajektem až na Hvar a od té doby ji taháme všude s sebou - na kole a na běžkách v Chariotu, pěšky na zádech v Kibi nebo - od 2 let - v Deuter nosítku...
Přiklonit se k Marianově plánu koupit bydlík pro mě ale není lehké, protože Marian nevybral zrovna levnou variantu, a já - zvyklá vždy přemýšlet hodně dopředu, šetřit a vydělávat - mám spoustu argumentů, proč je lepší raději vydělané peníze investovat. Naštěstí zabere Marianův argument: „Ale přece jsi ty peníze nevydělávala proto, aby sis je ušetřila, ale aby sis je i užila, ne?!“ A má pravdu. Tohle zabere. Jde to tak nějak hezky k tomu našemu aktuálnímu režimu „tady a teď“. A pokud jde o realizaci snů, proč čekat na důchod, když člověk může začít hned. Kdo ví, jestli se důchodu dožijeme.
Trvá to skoro rok přesvědčování a vybírání, ale v květnu 2016 konečně kupujeme naši Laiku, plně integrovaný bydlík se sprchou, záchodem, lednicí, troubou, 4 plynovými hořáky, dvěmi manželskými postelemi, obrovskou „garáží“, do které se vejdou 4 kola, a místy pro 4 pasažéry (co kdyby...).
Dáme si zkušební výlety na Bítov na kolech, na Jižní Moravu i do Beskyd a v červnu 2016 vyrážíme s ještě ne roční Viktorkou na naši první dlouhou cestu napříč Rakouskem, Itálií a Chorvatskem. Viktorčiny první narozeniny oslavíme v Benátkách, ale jinak skončíme až na Elbě, kde uděláme osudovou chybu, z které se naštěstí rychle poučíme. Ubytujeme se totiž výjimečně na týden spolu s našimi kamarády v apartmánech, abychom byli všichni společně. A i když s kamarády to bylo super, já tehdy konečně pochopím naplno jedno nesmírné kouzlo bydlíkování je v tom, že se NEMUSÍ pořád balit a vybalovat!
Bydlík se začíná osvědčovat. V roce 2017 podnikáme dlouhé výlety hned dva – jeden na sever přes Německo, Dánsko, Švédsko až do Norska. Viktorčiny druhé narozeniny oslavíme v Bergenu a následně po pauze v ČR a opožděné rodinné oslavě vyrážíme za teplem na jih do Řecka a na Krétu. To se k nám dokonce připojí na 3 týdny Viktorčin děda, který za námi na Krétu přiletí zavzpomínat na časy, kdy ji celou s mojí mámou projel.
A píše se rok 2018 a my konečně v polovině června míříme na naši cestu směrem do Portugalska... Bereme to hezky pomalu přes Rakousko, Německo, Švýcarsko. Chceme se stavit na nějakou dobu i ve Španělsku a Francii. A protože ne všichni naši přátelé a rodina mají Facebook, kam jsme z předchozích cest dávali fotky a zprávy, zakládáme tento blog. A protože se další ptají, jak to všechno začalo a jak nás to napadlo, píšu tento příspěvek.
Tak tedy, co je na tom všem bydlíkování nejlepší?
Musím říct, že jsem opravdu ráda, že mě Marian přesvědčil bydlíka koupit. Protože:
Bydlík skvěle nahrává žití „tady a teď“ – plánujeme jen zevrubně a kde se nám líbí, zastavíme a zůstaneme tak dlouho, jak se nám chce. Špatné počasí? Nevadí, přemístíme se jinam.
Bydlík je ideální na dlouhé cestování – neumím si představit, že bychom navštívili tolik míst bez bydlíku... To neustálé vybalování a balení by mne asi umořilo. Toto je nesporná obrovská výhoda bydlíku, prostě vše si táhnout s sebou a nemuset vybalovat.
Bydlík je skvělý na cestování s dětmi. Dítě mrčí? Není problém zastavit, nechat dítě vyspat, provětrat, zablbnout na hřišti, zůstat přes noc, když to jinak nejde... Nemusíme se nikde ubytovat v konkrétní den a do učité hodiny ani udělat včas check-out. Tedy kromě kempů.
S BYDLÍKEM PROSTĚ (S)PLYNETE!
Pokud máte nějaký dotaz na bydlíkování nebo cokoli se týká našich cest, prosím, pište sem pod příspěvek do komentářů, pokusíme se odpovědět.
