Viki si ráno po včerejšku přispí a vstává až v 9:30. Využíváme místního rugby hřiště a běháme, blbneme a dokonce dojde čas i na protažení při cvičení. Viki se párkrát projede na houpačko-lanovce hned u hřiště.
Pak děláme všichni společně k obědu zelené fazolky na smetaně, které jsme čerstvé včera nakoupili a máme idylku. Viki se mnou nadšeně krájí fazolky, Marian méně nadšeně loupe brambory a pak všichni ještě nadšeněji baštíme ve stínu místního stromu, kde je lépe než v bydlíku, kde máme skoro 38°C.
Až odpoledne se přemisťujeme na stelplatz u kempu v Carcassonne. Viki se cestou prospí, ale po 40 minutách spánku ji někdy kolem 15:30 probouzí banda puberťáků, kteří vyřvávají přímo za plotem stellplatzu u našeho bydlíku, a troubí na trumpetky, protože dnes hraje Francie o mistrovství světa ve fotbale s Chorvaty.
Nakonec někdy kolem páté sedáme na kola a vyrážíme podél říčky směr la Cité de Carcassonne. Při vjezdu do pevnosti nás hned zaujmou žluté soustředné kruhy namalované na stavbě. A protože si o tom, co navštěvujeme, většinou čteme až ex post a necháváme se překvapit, až z internetu se dozvídáme, že je zde vytvořil místní umělec na zakázku na oslavu toho, že je to již 20 let, co toto středověké město patří mezi památky UNESCO. A právem. Kruhy zdobí hrad od letošního května a v září budou odstraněny. Nám se líbily, i když se z nich opravdu motá hlava a prý vzbudili, také díky ceně, velkou kontroverzi.
Já osobně jsem překvapená úplně, protože jsem si myslela, že Carcassonne je obyčejný hrad, ale je to opravdu opevněné staré městečko plné krásných malebných uliček, obchůdků, restaurací a zmrzlináren.
V místním hostelu se se sympatickým Francouzsem za recepcí domluvíme, že za 2€ si můžeme nechat kola zamčená za bránou hostelu a vyrážíme do víru velkoměsta.
Viki, jak jinak, chce začít zmrzlinou. A tak jdeme všichni na opravdu výbornou zmrzku (já si dám svůj top - slaný máslový karamel).
Pak jdeme na prohlídku nádherné gotické baziliky Saint Nazaire, kde opět Viki musí zapálit svíčky za dědečka Mariana, babičku Hanku a prababičku Jaruš.
Mne zaujme snad obraz, na kterém poprvé v životě vidím panenku Marii s odhalený prsem, jak kojí Ježíška.
V ulicích je rušno a všude je slyšet hlučné Francouze, kteří výskají při každém gólu. Nakonec to dnes vyhrají a tak uvidíme i spoustu pomalovaných a povykujících Francouzů běhat nadšeně ulicemi.
Nadšená je i Viki, baví jí to tady a líbí se jí tu asi ten ruch, všechno nadšeně pozoruje, všechno chce vidět, skáče a dovádí.
Z ničeho nám neustále vaří jídla a prodává nám je jako třeba u toho sloupu na fotce níže...
Dáme si ještě pravou francouzskou tříchodovou večeři, tedy jen dvě na nás tři. Ale přesto máme bříška úplně plná a Viki je v sedmém nebi, protože jsem jí dovolila se při večeři (ehm) dívat na místní wi-fi na pokračování Třech oříšků pro popelku, do které se zamilovala, a ještě navíc měla jako desert opět čokoládovou zmrzlinu.
K bydlíku dorazíme až kolem desáté. Dáváme všichni rychlou sprchu, Marian dělá camper service a vyrážíme kousek dál za město přenocovat v lese, protože na stelplatzu jsme si zaplatili jen vjezd na 5 hodin.
TOP zážitky:
Ida: uličky starého města, bazilika, Viktorčina dnešní skvělá nálada (dělala pořád skopičiny a blbinky, vařila nám kde se dalo…)
Marian: jízda na kole kolem potůčku, příjemné setkání s recepčním hostelu, bazilika, atmosféra kolem mistrovství světa, výhledy na Cité zdola
Viki: staré město a všechny schody, z kterých šlo skákat, zmrzlina, mango-coco-jahoda smoothie
