V úterý 17.7. v předvečer Viktorčiných třetích narozenin se vydáváme na kolech z kempu ke Svatyni Panny Marie Lurdské, kde má dnes od devíti probíhat procesí se svíčkami. O svatyni se píše rozsáhle na Wikipedii, takže se tady nebudu zbytečně rozepisovat o historii atd., ale raději se s Vámi podělím o naše zážitky.
Jak se později dovídáme k našemu úžasu, probíhá takto každý den v sezóně, která začíná už v dubnu a končí až koncem října.
Neuvěřitelné množství lidí, zejména nepřehlédnutelné množství lidí na speciálních vozíčcích (viz foto výše a níže) tažených pomocníky z řad věřících dobrovolníků, přichází průvodem se svíčkami, které lze koupit od cca €2 na prostranství před katedrálou, na mši před ní.
Než procesí začalo, stihli jsme ještě navštívit jeskyni Grotte de Massabielle pod kostelem, kde se údajně svaté Bernadetě zjevila panenka Maria.
Ačkoli já osobně nejsem "nijak zvlášť" věřící, i na mne toto místo zapůsobí. Když vystojíme frontu a vejdeme do jeskyně, kde vyvěrá údajně zázračná voda, vhrknou mi samy od sebe slzy do očí. Na Viki jeskyně taky nějak zvláštně působí, pořád se k ní chce vracet a pořád o ní mluví a prý se jí dokonce v noci na středu zdálo, že se koupala ve vodě z ní.
Vodu z jeskyně je možné nabrat zdarma z mnoha kohoutků v okolí (viz foto níže) a věřící z celého světa si ji berou domů po kanystrech... Ve všech turistických obchodech se tady všude prodává neuvěřitelné množství různých kanystrů, petek, dokonce i plastových lahviček ve tvaru panenky Marie za 0,60€, většina z nich je tedy pro mne ne moc vkusná, nicméně lidé je kupují ve velkém a vodu stáčejí a vozí přes celý svět těm, kteří se sem nemohou podívat sami.
V jeskyni potkáváme sympatického pána z batohem, který má vizáž domorodce z Nepálu, který ke stěně jeskyně přikládá obrázek svého asi syna na mobilu nebo vnuka a obrazovkou mobilu tu stěnu jeskyně hladí... Ač nám to připadá zprvu zvláštní, rozhodneme se totéž udělat ve čtvrtek s fotkou našeho vzdáleného příbuzného Petříka, kterému bychom rádi pomohli.
A možná právě proto mi v té jeskyni vhrkly slzy do očí... Jde totiž o místo, na které milióny lidí přicházejí ročně se svým trápením. Věřím, že se to v tom místě drží a kumuluje. A na mne opravdu působilo magicky. A kdo ví, třeba v tom je i kus jiného tajemství.
Viki už je v úterý večer unavená, ale přesto zůstáváme skoro do desíti a pozorujeme od kostela průvod věřících.
Ráno na své narozeniny se Viki probouzí s tím, že se jí zdálo, že se koupe ve vodě z jeskyně. Chce se tam jít ještě podívat, ale nakonec až do odpoledne slavíme a využíváme možností kempu, takže vyrazíme až v podvečer na kolech z parkoviště blíže centru, ale bohužel začne pršet tak, že to vzdáme a v dešti jedeme zpět do bydlíku.
A tak neplánovaně zůstáváme v Lurdách až do čtvrtku 19.7., kdy je zase hezky a my vyrážíme konečně shlédnout i Svatyni Panny Marie Lurdské nejen zvenčí, ale i zevnitř.
Viktorka samozřejmě opět chce v dolní bazilice zapálit svíčky (v horní to nešlo, protože tam zrovna probíhala mše), tak si jednu za €3 (běžně jsme jinde platili €1) neodpustíme.
Pak se jdeme opět podívat do jeskyně, na které byla bazilika postavena a v níž došlo ke zjevení Panny Marie. Na to, aby se mohli lidé dotknout skály, z níž vyvěrá údajně několik léčivých pramenů opět stojíme nepříliš dlouhou frontu. A stejně jako včera, i dnes mi v jednom konkrétním místě, kde té vody stéká po skále shora nejvíce, začnou samovolně téct po tvářích slzy.
Také s sebou bereme fotku Petříka, mého vzdáleného příbuzného, který se sem s rodiči loni podíval. I my si v duchu přejeme stejně jako milióny dalších lidí, kteří sem přicházejí s prosbou o uzdravení, aby se stal zázrak a Petříka uzdravil.
A protože já osobně, přiznám se, moc na zázraky nevěřím, ráda bych zkusila Petříkovi pomoci aspoň tím, že vás, kteří čtete tyto řádky, poprosím, abyste se podívali na jeho stránky, a zkusili přispět cokoli na jeho transparentní konto, z nějž mu rodiče pořizují pro jeho život nezbytné vybavení (nemůže už chodit a, jak vím, zvažují nyní koupi přenosného zařízení, aby jemu i sobě ulehčili přesuny po domě, do koupelny apod. - a možná se s ním podívá i na nějakou dovolenou). Jako heslo, budete-li chtít přispět, můžete uvést do poznámky k příkazu "Lurdy" - aspoň uvidíme, zda "zázraky" fungují alespoň ve virtuálním blogovém světě.
Další naší zastávkou je natočení vody z jeskyně do petky.
Následně ještě zajdeme do moderní síně, v které se chystá další mše a máme možnost poslechnout si na chvíli zkoušku dvou zpěvaček za doprovodu varhanů.
Viktorku zaujme také "Kaple světla" - neuvěřitelné množství svíček (viz foto výše) venku u řeky pod stříškami. Z jedné obrovské si odloupne kus vosku a nosí ho další dobrou hodinu s sebou.
Marian se chce jít okoupat do místních "lázní" do zázračné vod, ale zjišťujeme, že bychom čekali aspoň hodinu a navíc jsou muži a ženy a ženy s dětmi, logicky, zvlášť, a tak dáme světsky přednost nakrmení našich hladových břich, protože je už po druhé hodině a my ještě nejedli.
Co mě osobně překvapuje je, že po včerejší zkušenosti i dnes se potvrzuje, že většina restaurací tady za moc nestojí a skladba nabídky rozhodně neodpovídá vyhlášené francouzské kuchyni, skoro všechna jídla jsou s hranolkami atd. Nakonec si proto vybíráme za necelých €10 menu ze salátového baru se sýrem místo dezertu a jsme všichni relativně spokojení. Nejvíce Viki, protože si může dát suché těstoviny bez ničeho a k tomu rýži se šunkou a paprikou.
U bydlíku na parkovišti potkáváme autobusový zájezd Slováků, které sem doprovází dva faráři z jejich farnosti. Vůbec je tady spousta poutníků, které sem přivážejí cestovní kanceláře a vybavují je šátky, tričky apod. popsanými informací o tom, z jaké země přicházejí, případně k jaké farnosti patří.
I oni stejně jako maminka Petříka nám doporučují, abychom ještě vyjeli lanovkou nad město, protože výhled z hory na svatyni stojí určitě za to, ale nás už lákají Pyreneje a hory a příroda bez lidí a tak kolem 16:30 vyrážíme dále. A Viki, jak už tak bývá tady u toho našeho bydlíkování zvykem, v 17:00 v autě usíná.
A co dodat ke kontroverznímu názvu tohoto příspěvku?
Mně osobně by se toto místo líbilo více bez davů lidí, bez všech těch turistických stánků a prodejen s náboženskými kýčovitými suvenýry, bez front věřících čekajících hodinu na vykoupání v ledové "zázračné" vodě z jeskyně nalité do kameninové vany, za asistence pomocníka, který vás ponoukne se před vstupem do vody pomodlit Zdrávas Maria... Na druhou stranu to velké množství poutníků s těžkými životními osudy, pohled na koncentrovanou bolest a velkou naději dává tomuto místu neuvěřitelně silný emotivní náboj. Takže za mne to srovnání s Disneylandem, které už přede mnou udělal nejeden novinář, je prostě založeno na tom všem kolem - suvenýry, davy, atrakce, opakující se rituály každý den ve stejném rytmu... I tak jsem však ráda, že jsem zde byla a přiznávám, že genia loci toto místo opravdu má.
TOP zážitky:
Ida: slzy v jeskyni, večerní návštěva procesí a pohledy na zapadajícím sluncem osvětlenou svatyni (ovšem ty davy lidí mi vadily hodně), setkání se zájezdem Slováků
Marian: silný emotivní náboj kolem a ve svatyni
Viki: svíčky, jeskyně, napouštění "zázračné" vody
