Ve středu 25.7. po treku na Refugio de Goriz si dáváme "servisní den" v kempu Ordesa. Ráno snídáme až v 10:30, neb hodinu po jejím probuzení se s Vikčou všichni tulíme v posteli a dobíjíme baterky.
Snídáme dlouho a pak konečně vybalujeme a větráme spacáky, karimatky, stan i mokré věci. Mezi povalováním stihneme dát vyprat pračku prádla a já vyrobit falešný bramborový salát z celeru a rybu k němu k obědu. Marian s Viki zatím zkouší jezdit na šlapacím kole a prý jí to i chvilku už samo šlo. Nicméně, asi jsme nepořídili nejlepší model, protože s tím opravdu hodně bojuje.
V kempu jsou na nás hodní a nakonec nás v něm nechají bez placení dalšího dne (i tak nás ten pobyt v něm stojí nakonec přes 70€) až do večera. Kolem třetí, což je při letošním bydlíkování Viktorčin nejoblíbenější čas odpoledního spánku, se snažím Viki uspat, ale je to marný, takže ji nechám hrát si s kolíčky na prádlo, které se mění v myšáky a ona je přikrývá mou šusťákovou bundou místo peřiny a dává jim najíst atd. To jí vydrží asi půl hodiny.
Pak jdeme poprvé spolu samy dvě na bazén v kempu zatímco Marian vyřizuje jeden pracovní hovor. Vikča blbne, pořád chce skákat do vody, sama "doplavat" ke schůdkům a zase skákat. Jak je u Vikči zvykem, blbne až do modrých rtů a tak těsně předtím než začne pršet, jdeme rychle do tepla bydlíku a sklidit uschlé prádlo ze šňůry dřív než bude zase mokré.
Z kempu odjíždíme kolem šesté a předtím zatímco Marian dělá camper service stihneme s Vikčou ještě snad třicetkrát sjet skluzavku a seznámit se se španělskou šestiletou holčičkou Nuelou, kterou Vikča pozoruje a napodobuje a leze za ní na část prolézaček, na které by si jinak netroufla.
Zaparkujeme na parkovišti v Torle a vyrážíme kolem sedmé na večeři. Jdeme po schodech do centra a hned na prvním náměstíčku intuitivně zahlásím, že musím do obchodu, který vidím z dálky. A taky si tam koupím dvě vtipná trička značky Zergatik, Vikča "zdravou" tmavou čokoládu a Marianovi pořídíme super plecháček na kafe s nejen po včerejším treku naprosto patřičným názvem Ironman.
V naší již oblíbené pizzerii Restaurante El Taillon si dáváme naši již oblíbenou pizzu Carbonara ve family verzi. Vikča ovšem jí jenom okraje, zato se pět seznámí s roční španělskou holčičkou a k pobavení všech chodí spolu za ruku na procházku mezi stoly na průzkum a na závěr se objímají, líbají a loučí, jak kdyby byly nejlepší kamarádky.
Myslím si naivně, že když dítě po obědě nespalo, usne cestou k autu v Kibi, ale dítě chce na průzkum a na hrad.
A tak se jdeme ještě projít starými uličkami Torly a po schodech pod hradem pak už zpět k bydlíku, kde Vikča odmítne jít od sedačky i do postele a že chce zpět do Kibi, v kterém nakonec i usíná. S Vikčou na klíně tedy pak přejedeme do Brota, kde přespíme u řeky na místě vytipovaném na Park4Night.
TOP zážitky:
Ida: ztuhlé svaly se regenerují, salát k obědu se povedl, blbnutí s Viki v bazénu, pořízení dvou triček a večerní procházka po Torle
Marian: ježdění s Viki na šlapacím kole, dobrá pizza k večeři, večerní procházka po Torle
Viki: bazén, skluzavky, hrad, setkání s holčičkou na skluzavce a v restauraci, večerní procházka po Torle
