Ráno v Broto vyrážíme na místní trh u řeky, kde nakoupíme chorizo, domácí červené víno, skvělé olivy a taky samozřejmě sýr.
Viki dostane od milého pana prodavače ochutnat pořádný kus uzeného malého párku nebo co to je do ruky a ač jí to normálně nedáváme, nebo spíše právě proto, olizuje se až za ušima.
Pak jdeme prohlédnout místní kostelíček a shodujeme se, že na nás působí celkem depresivně, včetně Ježíše pravděpodobně připraveného k zmrtvýchvstání ve skleněné rakvi à la Sněhurka. Podobně ponuře na nás působí tři místní obchody s potravinami, které navštívíme a které ač mají v duchu "smíšeného zboží" přehršel různých blbin od sportovního oblečení, po dětské hračky, potravin mají celkem poskrovnu.
Pak ještě zajedeme udělat camper service do kempu Oto, kde jsme 20.7. spali a víme, že je volně přístupný zdarma, s Viki dojíme k obědu zbytky ze včerejška a přesouváme se do vedlejšího údolí Valle de Tena.
Vikča ne a ne usnout, nepomůže ani Prasátko Peppa v angličtině, ani v češtině. Do toho mě z těch serpentin začne být špatně od žaludku a tak na piknik zóně u jezera kousek před městečkem Sallent de Gállego stojíme snad dvě hodiny... Já chvíli polehávám a pospávám, pak se jdeme s Viki projít a pak se jde Vikča s Marianem koupat do jezera a já dopisuji blog.
V Sallent de Gállego máme podle Park4night vytipováno parkoviště hned u centra, kde se dá spát, ale ouha, zjišťujeme, že na něm právě probíhá festival Pirineos Sur a parkovat se tam nedá. Zastavíme na chvíli tedy u cesty na blikačkách, abychom zjistili, kam a jak dál a v tom "buch"... Z boku do nás narazila nějaká Španělka se svým osobákem. Pro nás jen malé škrábnutí, ale ona má rozbité celé jedno zadní světlo, jak do nás nacouvala plnou parou. Dost se rozčiluje, ale uznává, že to byla její vina, nicméně musíme vyplnit její papíry pro pojišťovnu a není to nic zrovna příjemného.
Nakonec se loučíme v dobrém a posílá nás na konec městečka k místním lázním, kde potkáme spoustu dalších bydlíků a najdeme místo na přenocování až úplně na konci na skoro už lesní pěšině, kde dokonce najdeme auto s českou značkou, ale pak se ukáže, že ho asi koupil nějaký Španěl od nějakého Čecha...
Vyrážíme se ještě večer podívat, ač Vikča nespala, na festival, kde je spousta stánků se šperky a hadříky...
Prostě něco pro mně a pro Vikču.
Viki ovšem nejvíce zaujme kadeřnický stánek, v kterém potetovaná slečna s vlasy barvy duhy stříhá a barví paní a Viki vydrží sledovat celý proces od A až do Z. Chvíli nám to trvá jí vysvětlit, že není dobrý nápad, aby se tady nechala taky ostříhat nakrátko, protože přece má za normálních běžných okolností ráda culíky a dlouhé vlasy.
Dáváme si tady k večeři ve stánku pizza placku Piadina plněnou sýrem, prosciuttem, žampióny a rukolou a taky dvě piva.
Na cestě zpět Vikča prohlídne ještě pár stánků se šperky.
Viki také neodolá dětskému hřišti na druhé straně řeky atak ačkoli už je čas na spaní vyčkáváme než vyzkouší postupně všechny tři skluzavky, houpačku, prolézačku atd. Usne zase někdy kolem desáté večer.
TOP zážitky:
Ida: festivalové stánky
Marian: koupání v jezeře s Viki, večerní festival
Viki: kadeřnický salón na festivalu
