V pátek si zase dáme dopolední pohodu v bydlíku a teprve až někdy před polednem vyrážíme na náš další malý pyrenejský cyklovýlet.
Jedeme nejdříve měr centrum a pak nahoru po Carretera a la Sarra až k vodní nádrži Embalse de la Sarra s její vodní elektrárnou (viz foto níže).
V restauraci Asador La Sarra kousek za přehradou si dáváme k obědu polévku, salát a králičí hřbet (masa poskrovnu, kostí hodně) s hranolky (viz foto níže). Ty ostatně tady dávají - pro mě překvapivě - snad ke každému jídlu.
Restaurace La Sarra (viz foto níže) je asi vyhlášená, protože parkoviště u ní je plné aut a i ona i bydlíků a i v ní je plno lidí, kteří si tady udělali dopředu rezervaci a mohou sedět hned u řeky Aguas Limpias.
Po obědě se vydáváme s koly ještě kousek dál proti proudu řeky. Tedy my s Marianem kolmo a Viki se rozhodla, že chce za námi běžet, takže běží. Ale i my brzy z kol sesedáme, protože všude je plno tak velkých jahod, že je tam nelze nechat.
Přebrodíme jeden potok a kousek za ním najdeme louku, kde zastavujeme v naději, že když už naše dítě nechce spát, nechá vyspat aspoň nás.
Leč opět jsou naše naděje marné a tak to po půl hodině válení a blbnutí v trávě to vzdáváme a pokračujeme dále.
Najdeme skvělé místo na koupání v malé tůňce s vodopádkem.
Strávíme u ní dobrou hodinu či i dýl. Dokonce i já do té ledové vody tentokrát vlezu a ne jednou...
Cestou zpátky si dáme opět jahodové hody, protože opět to vypadá, že lesní jahody tady moc lidí nesbírá nebo tudy snad ani moc lidí nechodí, protože cesta k refugiu, kam se chceme vydat v následujících dnech i my, vede po druhém břehu řeky.
Marian a já pak ještě kafe a Vikča nanuk v restauraci Asador La Sarra.
Pak už míříme do městečka ještě omrknout festivalové stánky. Vikča si ve stánku vyzkouší své "první volby" (viz foto výše), když na papírek "píše", která z fotek ji nejvíce zaujala...
Mně a Mariana zase zaujala výzdoba stánku z pomalovaných kousků pet lahví (viz foto níže).
Pak si tam dává velmi zdravou večeři - palačinku s nutellou a zmrzlinou, a já konečně objevím večeři dle mého gusta a ve stánku s libanonskou stravou si dávám nějakou special rýži s mletým masem na lilku s rajčatovou omáčkou.
Cestou zpátky si ještě poslechneme dva černochy, jak zpívají Tracy Chapman a potkáme malého kluka, který prodává na ulici barevné kameny, což Viki zaujme a tak jí Marian nakonec dává 0,5€, aby si jeden šla koupit.
Vybere si ten největší a kluk je neoblomný (viz foto výše), prý musí připlatit, takže nakonec Marian taky přitlačí a vytáhne další 0,5€ a já už kluka přemluvím, že to by mu mohlo stačit. Vikča je spokojená a celou cestu si chce kámen držet sama, i na kole.
Marian zatímco já dopisuji na blog teprve zážitky z posledního treku, jde omrknout noční městečko a také zatmění měsíce.
TOP zážitky:
Ida: koupání v řece
Marian: cykloprojížďka, sbírání jahod, koupání v řece
Viki: kamínek od kluka, jahody, koupání v řece
