Sobotu dopoledne 28.7. trávíme víceméně kolem bydlíku v městečku Sallent de Gálego. Viki má konečně klid si vymalovat po svém obrázky v "activity book", kterou dostala na cestu od tety Peťi
Poslední dobou se jí moc nechtělo jezdit na odrážedle, ale starší kluk z vedlejšího bydlíku dodal naší princezně motivaci, protože mu Marian půjčil její šlapací kolo a tak vyrazila spolu s ním dokonce i jezdit ve své nové na včerejším festivalu koupené sukni.
My s Marianem zatím uklízíme a po poledni se přemisťujeme nahoru po Carretera a la Sarra k elektrárně u vodní nádrže Embalse de la Sarra, kde chceme strávit dnešní noc. Uvařím rychlý oběd (těstoviny se špenátem, smetanou a tofu) a vyrážíme ještě na krátkou procházku alias "lov na jahody".
Vydáváme se po hrázi na druhou stranu přehrady a místo jahod ulovíme spoustu borůvek, tak se trochu zdržíme.
Dojdeme až na most přes řeku a protože je ještě dostatek času, nedá nám to a vyrážíme po druhé straně řeky k nám známé tůňce.
Cestou kolem přehrady narazíme na tuto stavbu (viz foto níže) a přemýšlíme, co by to mohlo být. Pokud vás někoho něco napadne, pište směle do komentářů. Nás napadl akorát pozůstatek "mostu", ale nad tímhle se ještě klenula další už modernější zeď jakoby nějakého domu.
Vikče se už k tůňce moc nechce ťapkat, tak si "zaplatí" koně...
Koníček ji směle převeze i přes přítok k řece, přes který opět stejně jako včera brodíme bosky.
A i dnes nikde nikdo a tak se směle koupeme a relaxujeme... Až druhý den z treku pochopíme, že z druhého břehu sem jde celkem vidět... No, snad nikdo nepoužil dalekohled.
V restauraci La Sarra nás opět Viki přemluví na nanuk a my si dáváme ledové kafe ve španělském provedení - tedy normální horké kafe a k tomu led.
Viki ještě natočí u tří pramenů u restaurace pitnou vodu na večer a na ráno a pak už vyrážíme k bydlíku, protože nás čeká k večeři výroba skvělých palačinek se zdravou, leč i tak výbornou pseudo-nutellou, kterou vřele doporučujeme, smetanou a, protože jsem rozmazlená, tak i javorovým sirupem.
Viki přes den nespala, tak doufáme, že před zítřejším trekem usne rozumně, nicméně to zabalí až někdy kolem deváté. Marian konstatuje, že trek nebude zas tak náročný, a tak balení necháme na druhý den ráno a já dopisuji do zásoby příspěvky na blog, neb bez připojení k internetu. Signál tady totiž je naprosto mizerný a jen občas.
TOP zážitky:
Ida, Marian: koupání v řece, procházka, ledové kafe, palačinky
Viki: jako rodiče kromě kafe však nanuk
