Večer jsme při procházce k pláži katedrál, u které parkujeme, zjistili, že vstup na ni je od 1.7. do 30.9. možný pouze po předchozí rezervaci, kterou je nutné udělat v systému http://ascatedrais.xunta.gal.
Neváhali jsme a raději si v systému zarezervovali zdarma vstup na druhý den pro 3 osoby. Stálo nás to pár minut času a vyplnění iniciál včetně čísla pasu. Systém hlásil, že odliv bude ovšem až kolem třetí hodiny odpoledne, s tím, že vstup je ideální v průběhu dvou hodin před.
Dopoledne jsme se seznámili s Čechy, kteří včera kolem půlnoci zaparkovali naproti nám obytňákem - 5 dospělých a 1 rok a půl staré dítě v bydlíku menším než je náš. Měli náš obdiv, i když cestovali na rozdíl od nás pouze dva týdny. Nebo možná o to víc s tím děckem a takovou dálku. Viki si pohrála s holčičkou, my příjemně pokecali a nakonec opravdu až někdy kolem jedné vyrážíme na pláž.
U schůdků na pláž je už relativně dost lidí, ale nemusíme stát naštěstí žádnou frontu a už nás kontrolují a chtějí vidět QR kód v mobilu. Na pláž, která se s odlivem, krásně ukázala, proudí jeden turista za druhým a v plavkách je jen velmi malá hrstka odvážlivců, protože ačkoli je vedro, oceán je přece jen studený.
Procházíme si pláž a krásná skaliska a jeskyně a já si představuju, jaké to tady musí být úžasné mimo sezónu, kdy tady nejsou lidi. Najít takovou plážičku osamělou někde v Karibiku, to by byl opravdový ráj. Tady to ty davy turistů jaksi kazí.
Viki je úplně nadšená, pořád chce procházet loužičkami a loužemi, které se tady různě v písku utvořily mezi skalisky, blbneme spolu, Vikča háže pískem a ze všeho nejvíc chce jít do naha a do vody. A tak neodoláme a jdeme všichni tři skákat do vln.
Sice jsme nikde nenašli ty "pravé katedrály" jako na této fotce, ale i tak jsme rádi, že jsme to tady viděli.
Nakonec stihneme tak tak dát rychlý oběd v bydlíku a kolem třetí odjíždíme a to už je Vikča značně unavená a usíná v sedačce.
Míříme směrem do Santiaga de Compostela a přiostřuje se... Teploměry v bydlíku se asi zbláznily, protože palubní ukazuje 45°C a ten nad dveřmi dokonce 49°C. V tu chvíli vystrčení hlavy z bydlíku je opravdu hodně nepříjemné, dobře je jen za jízdy s klimatizací. Trvá to ovšem jen pár hodin a jsme v Santiagu na parkovišti u sportovního stadionu.
Je kolem sedmé večer, pomalu začínám mít hlad, ale v tom vedru se prostě nedá vařit. Sníme pár sucharů a vyrážíme na jediné možné místo - vedle sportovního stadionu přes cestu je dětské koupaliště, kde ukecáme paní u vstupu a nakonec si nemusíme kupovat za 6€ (2€/kus) koupací čepici a za 9,4€ nás všechny pouští dovnitř.
Bazén zavírá v devět a to už je venku dýchatelno. Na parkovišti se seznámíme s holčičkou a tatínkem z Polska ze sousedního bydlíku. Zatímco si Vikča s holčičkou hraje a tatínci povídají, udělám květákový mozeček, a zvládneme mít ještě v bydlíku návštěvu u pozdní večeře ve 22:00.
TOP zážitky:
Koupání v oceánu a Pláž Katedrál
