V sobotu se probouzíme na parkovišti u sportovního stadionu a koupaliště v Santiagu.
Teprve až po poledni, jak je naším zvykem, se nám podaří vyrazit na kolech do města. Ač nás naši noví polští přátelé odrazují, že je to z kopce a do kopce, Marian vybere trasu, která je zřejmě trochu oklikou, ale jinak úplně v pohodě.
Do města přijíždíme po cca 20 minutách jízdy částečně po Svatojakubské cestě, která je značená mušličkami (viz foto výše) v dlažbě.
Jak je naším zvykem, nic jsme dopředu nehledali a necháváme se překvapit tím, co nám Santiago nabídne samo.
Hned na začátku naší cesty narazíme na bývalý hřbitov, z kterého vidíme nejen zadní část kostela, ale také pohled na věžičky Katedrály. Až ex post si čteme, že šlo o Santo Domingo de Bonaval Park.
Kola necháváme zamčená dole pod kostelem v malém parčíku u stojanu a dál pokračujeme pěšky.
To už je čas oběda a naláká nás místní tržnice Mercado de Abastos, která nás opět mile překvapí.
Nádherné staré budovy (kdo dohledá, z kterého jsou roku, pište odkaz do komentářů, prosím, protože mně se to nepodařilo) a každá z nich se specializuje na určitý druh potravin.
My jsme nakonec našli jednu budovu, kde jsme si dali oběd v Abastos Sushi. Mně chutnalo výtečně, Marian jen ochutnal, Viki taky chutnalo, akorát pak večer bobek zvracela a my se obáváme, že to asi přece jen bylo z těch syrových ryb v sushi nebo nějaké omáčky tam.
Když vycházíme ze stínu tržnice, je děsné vedro, pocitově minimálně 40°C. V tom slyšíme nějakou super hudbu, která Marianovi připomíná Amy Whinehouse, která se line z baru Chocolate. Nedá nám to a zapadneme tam a tam hraje v tom děsném vedru kapela se zpěvačkou a Vikča je tak uchvácena, že zůstáváme na ledové kafe (rozumějte, normální kafe a k tomu sklenka ledu).
Pak už se přemisťujeme k hlavnímu cíli mnoha poutníku, kteří se vydali na Camino de Santiago (aneb Svatojakubskou cestu): Catedral de Santiago de Compostela. Musím říct, že mě osobně nijak zvlášť neoslovila. Jednak uvnitř probíhaly nějaké opravy, a pak já prostě jsem na gotiku. Zajímavé však bylo množství oltářů, které se uvnitř v katedrále nacházelo, stejně jako množství poutníků i běžných věřících a turistů, kteří byli všude.
Doufala jsem, že Vikča v katedrále usne, ale nějak se to nepodařilo, a tak, protože už byla opravdu hodně unavená a evidentně jí to děsné vedro nedělalo dobře, jsme se skryly společně do stínu zahrady klášterní univerzity kousek od katedrály,
Pak už zvládneme pouze dát na osvěžení "zmražený jogurt" smöoy, vyzvedáváme kola a jedeme zpátky k bydlíku, kde je Viki už tak zmožená, že kolem šesté ji musím vzít do Kibi a do sedmi spí.
My mezitím v klidu sbalíme věci, dáme si na parkovišti pod stromem sprchu (koupili jsme venkovní v Lidlu) a až někdy po sedmé hodině, když se Vikča probudí, vyrážíme s ambicí dojet do Porta.
Tu nám ale překazí Viktorčino zvracení a tak nakonec končíme naprosto neplánovaně ještě ve Španělsku na ostrůvku na pláži kousek pod Santiagem.
TOP zážitky:
Ida: tržiště Mercado de Abastos včetně sushi
Marian: Catedral de Santiago de Compostela, hlavně kvůli její velikosti
Viki: chození v kostele po "kladině", tedy po té, na které se klečí při modlitbě, a poslouchání koncertu v baru Chocolate
Předešlý den naší cesty zde.
Další den naší cesty zde.
