V úterý 14.8. večer přijíždíme do Fara a zaparkujeme na parkovišti kousek od letiště. Ráno přemýšlíme vážně o tom, že pojedeme hned dále, protože až po příjezdu do Fara zjišťujeme, že nejde vůbec o zajímavé městečko.
Viki si ráno chce hrát s Activity book a tak nakonec až před jedenáctou vyrážíme na krátký průzkum města, který nás ovšem jen utvrzuje o tom, co jsme již tušili... Nic moc zajímavého tady není.
S nadšením ve tváři (viz foto výše) vyrážíme po "promenádě" v naději, že objevíme něco zajímavého.
Z blátivého pobřeží plného mokřin odjíždí plno lodiček s pláže chtivými turisty na ostrůvky s plážemi, na kterých se již dá povalovat.
Tady ve Faru to totiž opravdu nejde.
Na náměstí u kostela zaujmou Vikču mandarinky, které lemují skoro celé náměstí a přiměje dokonce Mariana, aby pro jednu vylezl, ale marně, jsou úplně shnilé.
Na parkovišti pak ještě dáváme oběd, který zvládnu ukuchtit zatímco Marian s Viki jsou na hřišti a nakonec balíme a vyrážíme.
Cestou padne rozhodnutí, že se už přemístíme do Španělska. Sice jsme toho z Portugalska neviděli zdaleka tolik, kolik bychom chtěli, ale po dvou měsících putování máme už touhu plácnout s sebou někam na pláž a jen tak relaxovat před nástupem do pracovního procesu. Předtím však ještě dorazíme 15.8. večer do krásné Sevilly, kde strávíme dvě noci a necháme si hloupě ukrást kolo za 70.000,- Kč... Nojo, chybami se člověk učí stále.
TOP zážitky:
Ida: tentokrát věru nic... možná tak pozorování Viki při hře ráno v bydlíku a pak na mnou nemilovaných "automatech" na benzínce cestou do Španělska (viz foto níže)
Marian: nic... spíš jen překvapení, že každé místo na světě si najde své příznivce (bylo tady opravdu hodně turistů na to, že to bylo o ničem)
Viki: hraní si v bydlíku, lovení mandarinek, "automaty" na benzínce...
