Na pláž del Final de La Manga u "dvou moří", jak se tady tomuto místu údajně říká, přijíždíme v úterý 28.8. Toto místo nám bylo doporučeno, ale my se musíme přiznat, že jsme byli dosti zklamáni. Přesto si tady najdeme pláž, na které zůstáváme dvě noci.
Plusy:
Asi je málo míst, kde toto zažijete, La Manga je městečko a poloostrov, který odděluje Středozemní moře od tzv. Mar Menor (ohraničené poloostrovem a pevninou). Vice o této oblasti se dočtete třeba zde. Je to rozhodně zajímavý pohled projíždět se po poloostrově po jeho hlavní cestě a na obě strany od cesty vidět moře.
Na pláži, kterou si najdeme úplně na konci ostrova u dvou nevzhledných paneláků je ovšem super asfaltové parkoviště jako dělané pro bydlíky a malá pláž, na které není skoro ani živáčka...
Navíc na pláži je plno mušliček (my jich tady s Viki nasbíráme plný kyblík) a ačkoli je tady i spousta "odpadu" v podobě kousků dlaždiček, které zde asi vyklopil nějaký náklaďák, i ty já považuji za dary moře a taky si jich s Viki plno nasbíráme na naši uměleckou tvorbu.
Mínusy:
Celý poloostrov nám přišel jako vyrobený pro turisty. Bohužel všude je spousta výškových budov připomínajících klasické paneláky, prostě nic moc romantika, rozhodně se to nedá srovnat s přímořskými kouzelnými městečky v Chorvatsku nebo Itálii.
Všude je plno turisty lákajících obchůdků, ale přitom ty jsou koncentrovány hlavně kolem La Manga a ve zbytku poloostrova je jen rezidenční oblast, kde jsme kromě moře nic lahodícího našemu oku nenašli...
Ačkoli pláž tady přijíždí brzy nad ránem "česat" stroj, který připomíná sněžnou rolbu, řasami se nezabývá a nechává je spolu s tím, co moře vyplaví, válet u vody...
Mariana tady požahala bohužel další medúza, sice nic hrozného, ale oživlo mu to skvrnu od medúzy z Roquetas de Mar, na které mu naskákaly pěkné pupínky
Pokud tady člověk nemá cestu, na to naše místo z pevniny a dálnice jsme si celkem museli zajet cca 50-60km
Přijíždíme sem večer a já úspěšně vyšlu Viki na kole s Marianem do města a užiju si po dlouhé době večer o samotě před bydlíkem a opravdu po dlouhé době si zacvičím a pak u vína píšu... Marian s Viki se vrací kolem desáté večer s tím, že jeli a jeli a jeli a vůbec nic zajímavého nenašli, až na konci své cesty jednu otevřenou zmrzlinárnu, kde si dali na dobrou noc zmrzku a jeli zpět.
Na pláži strávíme neplánovaně celou středu. Na oběd ve středu si zajdeme pěšky do nejbližší restaurace na místní promenádě, kde si dáme kalamáry, Vino Verano, gazpacho a zmrzlinu a pak se nám už nějak nechce balit, a tak Vikču uspáváme v posteli v bydlíku a dáváme si raději pohodové odpoledne u moře.
První noc tady parkují tři bydlíky včetně nás a druhou je to podobné, jen se lidi vystřídají, a tak se ráno Viki seznámí s holčičkou s krásným jménem mé oblíbené izraelské zpěvačky Noa a jejími prarodiči, kteří parkují hned vedle nás. Spolu si chvíli pohrají s panenkami a pak už balíme a ve čtvrtek 30.8. odjíždíme ještě před obědem, bez koupání.
TOP zážitky:
Ida: poklady z dlaždiček nalezené v moři, sólo večer před bydlíkem se cvičením (už mě fakt bolela záda)
Marian: je to k nevíře, ale prý ho taky bavil lov dlaždiček, a výlet na kole s Viki
Viki: setkání s holčičkou Noou a lovení dlaždiček a mušliček
Pro rodinu:
Bohužel při středečním večerním koupání se asi Vikča nachladila a dostala hroznou rýmu, která naštěstí ale za dva dny přešla. Zato pak jsem ji chytla já a Marian, ale po pár dnech už to taky přechází.
