Poté, co opouštíme pláž Mascarat pokračujeme dále po pobřeží na sever a až někdy v noci v sobotu 1.9. přijíždíme opět na další místo doporučené na Park4night na pobřeží del Azahar u pláže s názvem Platja Torre de la Sal.
Neplánovaně zde nakonec zůstaneme dvě noci. Hlavním důvodem je to, že v neděli odpoledne tak nějak všichni usneme v místním borovicovém hájku a pak už se nám prostě nikam nechce. Já usnu při pokusu o uspání Viki někdy kolem třetí odpoledne v houpací sítí a nedlouho po mě i Marian s Viki v náručí na židli.
Plusy:
Parkoviště blízko staré věže de la Sal a pláže, zároveň se stínem v borovicovém hájku a sprchami poblíž.
Písečná pláž, kde se dají stavět hrady nebo - v našem případě - kuličkové dráhy.
Přes mokřiny mezi parkovištěm a pláží vedou dřevěné chodníky, o kterých se dá dojít kousek k restauraci Casa Artemio, kde jsme si dali v neděli celkem dobré ryby k večeři.
Mínusy:
Z parkoviště není výhled přímo na moře a člověk tady neměl dost soukromí.
Relativně dost lidí na pláži i na konci sezóny, ale je pravda, že byla neděle a v týdnu to tady může být lepší.
No a prostě městečka poblíž nejsou zdaleka tak malebná jako např. Cadaques na severu Španělska.
Na pláži v neděli dopoledne stavíme místo hradů tentokrát kuličkovou dráhu pro kuličku, kterou jsme našli někde u pláže Mascarat.
Viki pak dlouho blbne u sprchy na nohy, pod kterou si umyje dokonce i hlavu.
Někdy kolem jedné odcházíme vařit oběd s tím, že pak už pojedeme dále, ale nakonec jsme po něm tak utahaní, že všichni usneme a ačkoli se už po zbytek pobytu nedostaneme na pláž, zůstáváme.
Marian s Viki se jdou projít k věži zatímco já uklízím v bydlíku.
A dojdou přitom až k restauraci Artemio, u které je dětské hřiště, kde se samozřejmě také zdrží a kam nakonec jdeme všichni posléze na večeři.
Viki má po vyspání skvělou náladu a dělá blbiny.
A po večeři se jdeme ještě projít po pobřeží dál a je vidět, že je opravdu konec sezóny. Nikde nikdo. V restauraci nebo baru na konci promenády není kromě číšníka ani živáčka, potkáme snad jen tři toulavé kočky.
Překvapí nás chudost vybavení domečků na pláži, které z pohledu vybavení vypadají jako typické české chatičky, do kterých nastěhovaly rodiny to, co už doma nepotřebovaly.
Ráno v pondělí jsme se chtěli jít koupat, ale vzbudí nás déšť a tak pokračujeme dále v cestě na sever.
TOP zážitky:
Ida: spaní v síti
Marian: spaní s Viktorkou v náručí (konečně se byla ochotna také pořádně tulit k tatínkovi a ne jen k mamince)
Viki: dětské hřiště a běhání po dřevěných chodnících, kuličková dráha
