V úterý 20.8. ráno nás od vojenského hřbitova, vyžene policejní kontrola, a my se ještě před snídaní přemístíme na parkoviště přímo v 2200 m n.m. pod Tre Chime.
Den první
Výlet cca 10,3 km kolem Tre Cime po trase níže. Mapy.cz hlásí, že do 4 hodin máte hotovo, nám to s Viki, protože jsme hodně rozjímali trvalo od 11:00 do 21:00.
Výškově jsme nastoupali a sestoupali 534 m. A i přes mlhu ty výhledy byly úžasné.
Dáme si pohodovou, tedy dlouhou, snídani a, jak je naším zvykem, až v 11 vyrážíme na okruh kolem těch tří krásek ze strany od Rifugia Auronzo (viz foto níže).
Bohužel se celý den se nad těmi kráskami převaluje mlha, a tak se nám nikdy neukážou všechny tři najednou. Kolem kostelíku na fotu níže a k dalšímu Rifugiu nás stále provázejí davy.
U Rifugia Lavaredo dáváme svačinu z domácích zásob a míříme dále do sedla:
Viki krásně ťape sama až kus za sedlo, na kterém hrozně fučí, ale i tak si tam v závětří dáme oběd.
Chvíli za sedlem je už na Viki vidět, jak je ospalá, a tak ji Marian bere do Kibi na záda a ta za chviličku usne.
Výhledy se nám odkrývají spíše na druhou stranu
Tak se nám podaří trochu zrychlit a tak se nakonec rozhodneme zajít až k Rifugiu Locatelli (na fotce níže v dálce). Od sedla k rifugiu naštěstí už davy nepotkáváme.
Viki si nakonec pospí ještě na zádech Mariana i na rifugiu zatímco já si dávám vynikající Minestrone a oba cappucino.
Nestihnu polévku ani dojíst a Viki se probudí a chce taky a tak se přemístím dovnitř a objednáváme za 8.5€ ještě jednu.
Dál pokračujeme snad až někdy kolem čtvrté. Ale ještě se zasekneme u prohlídky kostelíčku, do kterého se Viki snaží marně dostat.
Nakonec i ta mlha je tady na tom místě docela magická a tak si užíváme výhledy s jejím závojem.
Cestou dále hodně zastavujeme, protože Viki, která už zase šlape sama, chce, jak říká, 'horolezit' (bouldrovat po šutrech) a pak zas zkoumá kytičky atd. Je to s ní ale dost zábava, tak nám to ani nevadí.
Navíc se nám pořád ukazuje jiná část pohoří a tak je dost příležitostí k focení.
Viki opět šlape tak krásně i proto, že neustále vymýšlí nějaké hry. Chvíli jsme dva draci, kteří si tady lítají a chrlí oheň... Viki mluví dračí řečí (chrčí hrdelní zvuky) a obě chrlíme oheň na Mariana atd.
Pak si Viki zase vymyslí příběh o tom, že ona je 'Nemocná holka' na vozíčku a my jsme dva hlídači Filomén a Filoména, kteří se o ni starají. A příběh rozvíjí 'ad absurdum'... Všichni máme vozíčky na plyn a čím víc plynu přidáme, tím rychleji to jede (tedy běžíme)...
I přesto v šoku zjišťujeme, že k chatě Langalm (na fotu výše) jsme dorazili až v půl osmé večer a ukazatel hlásí, že na parkoviště to je ještě 40 minut. A tak Marian bere Viki na ramena na koně a domů nakonec takto dorazíme těsně před devátou.
Viki si večer má ještě sílu hrát v bydlíku na cukrářku a my se nakonec rozhodneme, že pokud bude počasí ve středu OK, zůstaneme o den dále.
Den druhý
Ráno nás přivítá výhled z prvního foto tohoto článku a tak se nakonec rozhodneme zůstat ještě jednu noc. Motivující je i to, že druhá noc na parkovišti nahoře stojí už 25€, zatímco první 45€.
A tak se vydáváme na trasu cca 7,7 km, která se liší od té první pouze tím, že jdeme z druhé strany a blíže k Tre Cime, čímž vynecháme Rifugio Locatelli a s ním i cca 2km a 200 výškových metrů navíc.
I když spíme přímo u Tre Cime, stejně tradičně vyrazíme opět až někdy před polednem:
Tre Cime opět v mlze, ale vystrkují růžky, tentokrát z jiné strany:
Nespěcháme, takže Viki má opět čas na svůj bouldering:
K Langalm dorazíme až kolem půl druhé, no prostě tak akorát na oběd:
Dáváme si spetzle a minestrone, i když tentokrát tedy ne tak dobrou jako na Rifugiu Locatelli, kde byla fakt luxusní.
Viki je po obědě trochu unavená, ale do Kibi se jí tentokrát nějak nechce a tak šlape dál po svých.
A jak už to tak bývá, i náladu má dnes Vikča horší a stojí to víc úsilí ji zabavit.
Cestou zpět se stavíme na Rifugiu Lavaredo na pivo a kafe, protože od sedla poprchává a už jsme celkem promrzlí. U kostelíku necháváme Mariana ještě fotit a vyrážíme s Viki samy zpět domů. Viki úplně skvěle šlape, protože tentokrát zafungovalo "Jedna, dva, tři... Chleba a sůl, klobouk a hůl, kamizola!" Znáte?
Doma jsme kolem sedmé, tak akorát na to rychle uvařit večeři.
TOP zážitky:
Ida: výhledy, výhledy, výhledy ... na hory samozřejmě + Viki bouldering
Marian: ráno s výhledem přímo z bydlíku, okruh druhý den s výhledem na Tre Cime od oběda v Langalm
Viki: "horolezeni", vymýšlení příběhů
