S Viki jsme vyjeli poprvé bydlíkem, když jí bylo 10 měsíců. U Maxe jsme čekali na konec šestinedělí a poprvé otestovali cestování s mimčem 1.7., kdy jsme vyrazili na 4 dny jen kousek za Brno do Jedovnic, Třebíče a Telče.
Náš zážitek s prvním cestováním bydlíkem ve čtyřech by se dal líčit různě...
Zde je pohled zarytého (samozřejmě hypotetického) pesimisty:
Čtvrtek, pátek - Jedovnice
Koho to napadlo jet s tak malým dítětem bydlíkem? Max byl ve čtvrtek odpoledne k neutišení a také k neuspání, ostatně stejně jako v pátek odpoledne. A za celý pobyt měl několik hysterických záchvatů, kdy byl tak rudý, že by se i kámen slitoval. Navíc v noci chodí spát i doma nejdřív v deset a přes den chce zásadně spát jen v šátku...
U čtvrtečního oběda píchla Idu do nártu včela a pěkně jí to nateklo a pálilo. (Optimista však kontruje, že to brzy splasklo, zřejmě pomohl led, který dostala v bistru a pořád si to jím potírala.)
Odpoledne ve čtvrtek začal slejvák zrovna ve chvíli, kdy Viki vlezla do vody, a Ida musela s kočárkem, v kterém Max zatím stejně nikdy neusnul, a bez pláštěnky na kočár či na sebe utíkat rychle k bydlíku zavřít střešní okna, kterými už zatím stihlo natéct (optimista kontruje, že jen trochu).
Po dešti Viki s Marianem vyrazili na kole do Brněnky, protože Viki byla protivná a za každou cenu si chtěla koupit nějakou blbost. A tak zatímco cestou zastavili a dováděli na hřišti, Max byl prakticky v klidu jen u prsu...
Ida byla ve čtvrtek večer pak už totálně "down" a Max byl tak neklidný, že se s ním ani nezvádla jít podívat kousek před bydlík, jak Viki drandí na kole po dráze, která je hned za kempem...
Následně dokonce už i Marian prohlásil, že asi letos na dva měsíce bydlíkem prostě nevyjedeme a vtipně komentoval, že to budeme muset rozdělit na menší úseky třeba po týdnech a pak si jet domů vždy odpočinout. No jasně, jak jinak, vždyť dovolená s dětmi je stres, z kterého se pak člověk musí zotavovat doma...
V pátek ráno děsně lilo, navíc jsme se moc loudali a zrovna ve chvíli, kdy Max byl zralý na spaní, šel Marian páchat hygienu do kempu a vrátil se zpátky ve chvíli, kdy traktor vytahoval sousedy, kteří v tom dešti na trávě zapadli a nemohli vyjet.
Marian se rozhodl, že se pro jistotu necháme vytáhnout taky už teď. A zatímco nás vytahoval traktor, zbytek týmu byl v posteli, kde se Ida marně snažila uklidnit Maxe, který byl už chudáček rudý vzteky, že nikdo nechápe, že chce spát. Idě ho bylo tak líto, že se asi ješ
tě pod vlivem šestinedělních hormonů také rozplakala, protože nebyla schopna ho v tu chvíli utišit. Zabral až opět šátek, do kterého ho mohl Marian vzít až když přestalo pršet někdy v 11:20. Ida raději zůstala v bydlíku sama uklízet a vařit, aby si odpočinula.
V pátek jsme to raději v Jedovnicích zabalili a vyrazili směr Třebíč. Odpoledne jsme se stavili opět v lomu, kde Max pro změnu vyváděl v šátku tak, že ho musel Marian vyndat, dát ho Idě k prsu a pak stejně vydržel spát zas jen 30 minut.
Stejně tak vyváděl v autě cestou do Třebíče, takže si Ida musela připomenout, jak se kojí miminko připoutané v autosedačce za jízdy a i to pomohlo jen na chvíli.
Nakonec jsme museli zastavit na noc kousek od cesty za Náměští nad Oslavou ve Vícenících (viz foto níže), kde nás nad ránem budila projíždějící auta...
Sobota - Třebíč
V sobotu jsme navštívili Svatoprokopskou pouť v Třebíči, kde jsme shlédli opravdu 'kvalitní' představení pro děti o Třech přadlenách v podání evidentně opilého principála.
Také jsme navštívili neméně 'kvalitní' stánky s cetkami, kde jsme museli čelit Viki, která neustále škemrala: 'Ale mně se to líbí. Já to chci! Nevadí, že na to nemám peníze, kupte mi to vy!"
Židovské město v Třebíči bylo celkem zklamáním. Očekávali jsme genia loci à la Boskovice, ale bohužel tady nás přivítala spousta neudržovaných uliček a domů.
Ani ledové kafe, které jsme si dali v kavárně poblíž Subakovy koželužny (níže na obrázku), nestálo za to.
Neděle - Telč
Max pak opět večer skoro celou cestu do Telče plakal a nepomohlo ani kojení v autosedačce za jízdy. Ostatně tato situace se opakovala i v neděli v podvečer při zpáteční cestě do Brna, kdy ho nakonec Ida musela uspat v náručí a pak teprve do autosedačky vložit, aby v ní aspoň 20 minut spal, než se zase probudil s pláčem.
A zde následuje pohled přesvědčeného (opět hypotetického) optimisty:
Čtvrtek, pátek - Jedovnice
Max vše zvládl na to, že je mu teprve měsíc a tři týdny, skvěle. Moc se mu líbí, že v bydlíku má na co koukat, protože stropy jsou nízko a jsou na nich zajímavé věci - zrcátko vepředu na poseli zespodu, na střešním okně nad postelí zavěšená opice apod. Dokonce nás nechal nasnídat všechny najednou a ležel vedle nás na sedačce. To se doma zatím nestalo, tam totiž sedačka je daleko od stolu, a tak ho vždy musí mít někdo v náručí.
Dvakrát jsme se koupali v lomu v Blansku. A z toho jednou dokonce (hip hip hurá) v pátek v podvečer i máma sama s dcerou a dost si to užily a nasmály se u toho, což bylo oboustranně velmi terapeutické. Předtím ve středu večer zase Marian trhal Viki třešně přímo z vody, zatímco Max spal hezky v šátku.
Viki se koupala v Olšovci v Jedovnicích ještě ve středu večer a pak i ve čtvrtek odpoledne.
Max vydržel chvíli ve středu večer v kočárku zatímco jsme se šli kochat k rybníku pohledem na wakeboardisty.
Ve čtvrtek jsme si užili krásnou rodinnou procházku, kdy Max spal tři hodiny v šátku u Mariana. Cestou jsme viděli krásné místo na svatbu a než se Max po návratu do kempu vzbudil, stihli jsme si ještě ve stánku Na kolobce dát k obědu tortilly.
Viki s Marianem ve čtvrtek večer stihli zajet na kole ještě večer do Jedovnic do Brněnky, kde si Viki koupila další peněženku a cestou zpět stihli i hřiště.
V pátek Maxe vzal Marian v šátku na procházku s Viki na stejnou trasu na tři hodiny, aby se Ida zregenerovala a ta zatím zvládla uklidit celý bydlík a ještě uvařit oběd. Viki měla zážitek z trhání jahod přímo do vafle.
Večer jsme pak zaparkovali ve Vícenicích u Náměště nad Oslavou na nádherném místě u rybníka, kde nám dělaly společnost labutě.
Místo bylo super i na romantickou večeři na kameni u vody, který nám sloužil jako stůl i židle v jednom.
Sobota - Třebíč
Pak jsme zažili super krásný den v Třebíči na Svatoprokopské pouťi spolu s našimi přáteli - rodinou s třemi dětmi, kteří se k nám na den připojili i s chlapečkem jen o 4 dny mladším, ale zato aspoň o kilo větším než je Max.
V areálu zámku jsme viděli divadlo pro děti, děcka se spolu v parku dosytosti vyblbly, a viděli jsme dokonce i baziliku zevnitř.
Stihli jsme si projít i židovskou čtvrt, dát si zmrzlinu (pesimista kontruje, že jsme vybrali špatně Carte D'or pod zámkem, když na zámku v kavárně, jak jsme pak zjistili, byla o dost lepší a domácí). Závěrem jsme si ještě zašli na zahrádku restaurace Centrum Lihovar na skvělou večeři, kterou Max celou prospal.
Max vydržel spát v šátku přes poledne přes 3 a odpoledne přes 2 hodiny.
Neděle - Telč
V sobotu večer se nás Marian za odměnu rozhodl vzít na výlet do Telče, kde jsme našli přes park4night skvělé místo na přespání na parkovišti u hřbitova.
Kousek od hřbitova vede cyklostezka a u ní je pumpa s vodou v kvalitě kojenecké vody, pro kterou tady místní chodí s kanystry, i když žádné kojence doma nemají.
Ida s Viki byly společně v Telči už potřetí, a tak přesně věděly, do kterého obchůdku i restaurace i zmrzlinárny si zajít, aby si to tady zpříjemnily.
A zatímco Max spal u Mariana v šátku přes tři hodiny, stihli jsme toho celkem dost... Viki se samozřejmě musela zhoupnout na houpačce v podloubí.
V Idině oblíbeném obchůdku u Italky Gil jsme koupili pak náušnice pro maminku a notýsek z ručního papíru pro dceru a Marian si pokonverzoval k radosti majitelky v italštině.
Pak jsme si zašli do našeho oblíbeného skvělého Bistra Café Friends na vynikající květákovou polévku a Caesar Salad. Idu potěšili cappuccinem bez kofeinu.
Po obědě jsme si dali obligátně zmrzlinu ve skvělé cukrárně Jadran (černá bio vegan zmrzlina belgická čokoláda v kombinaci se zmrzlinou cheesecake se slaným karamelem byla naprostá špička, ale Viki zůstala věrna jahodové v jahodovém kornoutku).
Následně, při kojení Maxe u místního morového sloupu, jsme zachránili peněženku paní, která ji tady málem při odchodu zapomněla, a ta nám k našemu velkému překvapení za to donesla další tři točené zmrzliny.
No a pak jsme s Maxem, který byl kupodivu celkem v klidu v náručí (nahoru u mámy, dolů u táty), ještě zvládli absolvovat výstup na věž kostela s výhledem a na zpáteční cestě Max zase pro změnu usnul v parku Idě v šátku.
Navíc Max zvládl být skoro hodinu v bdělém stavu v klidu v kočárku a na zpáteční cestě k bydlíku jsme si stihli dát ještě meloun na lavičce u pumpy.
Tak to by bylo... Realista by to shrnul asi tak, že jsme si to užili, jsme moc rádi, že testovací výlet bydlíkem s Maxem vyšel, jsme z něj poučeni a máme spoustu poznámek, co dělat jinak (například jet vždy na Maxovo pravidelné spaní). A taky, kdyby všechno bylo růžové, člověk by si těch světlých chvil nevážil. A taky, kdo zůstává doma za pecí, nic nezažije a je lepší litovat toho, co jsme udělali, než toho, co jsme si udělat netroufli.
Takže, hurá do toho!
Máte také nějaké vtipné, veselé nebo poučné zážitky z cestování s dětmi? Přihlaste se a sdílejte je tady pod článkem v komentářích, nebo u nás na Facebooku.
TOP zážitky:
Ida: Telč komplet a pohoda v Třebíči s přáteli
Marian: labutě a večeře na kameni, parkování v Telči u hřbitova, Telč komplet , Třebíč
Viki: sobotní blbnutí s kamarády, koupání v lomu, labutě
Comments