Preveza je přístavní město v severozápadním Řecku v regionu Epirus, které se nachází mezi Ambrakijským zálivem a Jónským mořem, přibližně osm kilometrů od ruin starověkého antického města Nikopolis. Kolem něj jsme tedy jen projeli, protože ve srovnání s jinými památkami, které jsme v roce 2017 v Řecku navštívili, nás z pohledu z auta příliš neuchvátilo.
Z ČR se sem dostanete také letecky. Letiště se totiž nachází v městečku Aktia, k němuž vede z Prevezy zatím jediný podmořský tunel v Řecku vybudovaný v roce 2002. Lítají sem letadla i přímo z Brna, čehož v září 2019 využila Viktorčina babička, která s námi trávila 11 dní na Mango Beach, vzdálené odtud cca 17km. Letiště využívají hojně čeští turisté, které odtud cestují na ostrov Lefkada a tak například při cestě z Brna naše babička zjistila, že jí budou na cestě tam i zpět doprovod dělat známí Marianovy ségry, kteří právě na Lefkadu mířili.
Ostatně Preveza údajně slouží zejména jako přestupní stanice pro turisty, kteří tudy projíždějí při cestě do letovisek u vzdálenějších pláží.
Prevezu jsme navštívili během našeho pobytu na Mango Beach celkem třikrát.
Poprvé, když přiletěla Marianova maminka. A protože jsme nechtěli riskovat, že by nám někdo zabral naše krásné parkovací místo s výhledem na moře na Mango Beach, vyrazili jsme pro babičku na letiště malým autíčkem zapůjčeným v autopůjčovně v Kanali.
Hned u promenády jsme zaparkovali (parkování je zde zdarma) na velkém parkovišti u přístavu a vyrazili přístavní promenádou s výhledem na jachty hledat mezi spoustou taveren, které ji lemují, místo k obědu. Našli jsme si příjemnou restauraci s příjemným majitelem, který shodou okolností má také dceru Viktorku a dali jsme si konečně úplně skvělou rybu. Bohužel Marian o ni přišel, protože musel odjet pro babičku dřív než nám ji donesli. A tak jsme s Viki zůstaly v Preveze samy, zatímco Marian jel tunelem na letiště.
Po obědě jsme si čekání zpříjemnily na dětském hřišti hned vedle parkoviště, kde nás pak Marian s babičkou vyzvedli, a protože jsme ještě chtěli udělat nákup v místním Lidlu a ubytovat babičku v Kanali, museli jsme bohužel vyrazit hned zpět. Moc nám to ani nevadilo, protože bylo vedro a do Prevezy se v takovém počasí vyplatí vyrazit spíše večer.
Proto jsme se sem vrátili ještě 17. září v podvečer. To už jsme neměli ani strach, že nám někdo obsadí naše parkovací stání na Mango Beach, protože už sezóna opravdu končila a bar zavíral, takže jsme tentokrát už jeli bydlíkem.
Večeři jsme si dali opět ve stejné restauraci a pak vyrazili do vcelku romantické atmosféry úzkých uliček s malovanými domky, obchůdky a k potěšení Viki také nejednou zmrzlinárnou. Hodně se nám líbila hlavně jedna opravdu uzounká ulička, kde si Viki koupila chic čelenku do vlasů a kde také v luxusním obchodě s luxusním oblečením a hračkami pro malé děti dostala od paní zdarma jen tak skleněné těžítko s delfíny... Ostatně, jak jinak... Naše blonďaté holčička je prostě v těchto zemích velmi oblíbená a ještě to navíc "umí" prodat...
Mně zas bylo líto, že nemůžeme zůstat déle a dát si drink, protože Viki už byla unavená... Až teď mne napadá, že jsme ji mohli s babičkou ubytovat v bydlíku na parkovišti a dát si s Marianem sólo rande, ale to by jednak asi neprošlo a taky bychom si vlastně ani jeden nebyli mohli dát "do nosu", protože já už byla těhotná a řídit bydlík si stále netroufám.
No a protože do třetice všeho dobrého i zlého, naposledy jsme sem zavítali 20. září opět bydlíkem při cestě na letiště s babičkou a dále pak na Lefkadu. To už jsme se stavili ale jen na rychlooběd (jak jinak než do stejné taverny) a Viki taky do obchůdku na blbůstku (plastovou želvičku se slizkými kuličkami vevnitř), do které se tady minule "zamilovala" tak, že nedala pokoj, než jsme jí ji koupili.
TOP zážitky:
Marian a Ida: malá hodně úzká ulička lemovaná shora popínavými rostlinami a květy směrem nahoru od přístavu a hlavní obchodní ulice se spoustou malých obchůdků a taverniček
Viki: dětské hřiště, zmrzlina a želva
Babička: skvělá řecká kuchyně v místní taverně
