Z Itálie do Řecka jsme se v roce 2019 opět plavili stejně jako v roce 2017 trajektem z Brindisi do Igumenici. Palubní lístky jsme hledali prakticky až na poslední chvíli den předen přes stránky directferries.cz.
Měli jsme radost, že se nám podařilo sehnat palubní lístky na cestu přes noc (20:00-7:00) do kajuty s dvěma postelemi za €318.75, ovšem to jsme netušili, co nás čeká...
Binec - lze-li to tak vůbec slušně nazvat - v přístavu Brindisi nás už nepřekvapil, na ten jsme byli jakžtakž zvyklí z cesty v roce 2017 - všude haldy poházených odpadků, při pohledu na které si člověk musí klást otázku, jestli krajnice cest používají místní jako skládku nebo o co vlastně jde... Co nás ale překvapilo, byla loď sama...
Při naloďování jsme totiž zjistili, že nájezd do lodi je tak nízko, že auto před námi, které za sebou táhlo vozík s loděmi až ze Skandinávie, muselo část vozíku za pomoci posádky, Mariana i zaměstnanců European Seaways rozšroubovat, jinak drhli o zem...
Marian se chudák taky bál, že budeme dřít podvozkem o zem, ale nakonec to zvládl najet jakžtakž zboku. Ale byl to nervák nejen pro něj, ale i pro mne.
Kajuta vypadala ne tak hezky jako na trajektu v roce 2017, ale za ty peníze jsme nic lepšího nečekali. Dvě postele šly srazit k sobě a naštěstí tekla i teplá voda v koupelně se záchodem, která patřila ke kajutě.
Rychle jsme se šli navečeřet do místní restaurace, která k našemu překvapení nebyla jen poloprázdná z pohledu pasažérů, ale také z pohledu jídla. Už ani nevím, co jsme si dali, ale byla to znouzecnost a ani se nedalo platit kartou.
No a poslední hřebíček přišel někdy v noci nad ránem, kdy šel Marian na záchod a y postele stoupl rovnou do kaluže vody... Ještěže se rozhodl spát s námi v posteli a ne na zemi na karimatce, jak původně zamýšlel, protože celá podlaha byla pod vodou, z nějaké technické místnosti totiž tekla voda chodbou až k nám a nikdo to nechtěl řešit... 10 cm vody v naší kajutě nebylo dostatečným důvodem, personál jen mávl rukou, že to prostě vyřeší až v přístavu...
Nicméně jsme se vyspali dobře a do růžova a po příjezdu do Igumenici si spravili náladu v super skvělé stylové kavárně Thirsty Dog, kde jsme si dali bohatou a chutnou snídani a frappe a Viki si "stylově" namalovala nehty na nohou:
TOP zážitky:
Kavárna Thirsty Dog
