Celková trasa cca 15,5 km. Její profil najdete zde. Mapy.cz říkají, že se to dá dát za cca 6 hodin, s naší čtyřletou Viki jsme vyrazili jeden den od lanovky v 14:00 a vrátili se k lanovce druhý den k lanovce v 16:30.
V sobotu vyrážíme z kempu Panorama až v 11 hodin dopoledne... Tedy dost pozdě na to, že chceme chceme dnešní noc strávit v horách. Zaparkujeme u lanovky a než se dostaneme lanovkou nahoru, jsou už skoro dvě hodiny odpoledne. Zdržíme se totiž balením, ale i koupí nové outdoorové mikiny pro Viki, protože z té svojí zděděné, už, jak jsme zjistili až cestou, vyrostla.
Uvažovali jsme původně, že se nahoru vyvezeme lanovkou přímo z centra Zell am See, což by nám ušetřilo kus cesty, ale tam by pravděpodobně byl problém nechat bydlíka přes noc.
A tak si to hezky dáme pěšky až nahoru ke konci navazující lanovky, která v létě nejezdí.
Viki bohužel vstávala na to, v kolik šla den předtím spát, dost brzy a je ospalá, takže mrčí a chce se nosit. Chvíli to s ní zkusím v Deuter nosítku do kopce, ale je to dost náročné, a tak to brzy vzdáváme a jde zas chvíli pěšky, než ji Marian vezme na záda na „koně“.
Od horní lanovky, kde čekáme na Mariana, který shání vodu, a vyjde pro ni až nahoru ke Schmittenhöhe (konečné další lanovky), jde už Viki pěšky sama až na místo, kde přespíme.
O chvíli později zjistíme, že Marian běžel pro vodu směrem nahoru zbytečně, protože dole v sedle na příjemné Eder Hütte bylo ještě výjimečně otevřeno.
Rodina paní provozní zde totiž byla i s dvěma malými dcerami výjimečně na noc. Na Eder Hütte se nám líbilo, protože tady bylo nejen krásně, ale navíc tady měli nejen „domeček“ pro králíky, ale i domeček na nožkách pro děti nebo kuřáky (vypadal jako domeček pro děti, ale vevnitř byla lavice, dřevěný kříž a popelník a dole pod domečkem se producíroval kozel.
Dáme jedno pivo s Marianem napůl a vydáme se směrem na kopec hledat místo, kde dnes přenocujeme. Najdeme ho až nahoře u konce lanovky – kotvy.
U budky obsluhy lanovky na vrcholku Kettingkopf (1865 m n.m. - viz cíl na obrázku níže) se hezky usádlíme, postavíme stan a uvaříme večeři. Tentokrát poprvé vyzkoušíme BIO sáčky s rizotem a těstovinami z DM drogerie a musím říct, že až na tu váhu (protože, co sáček, to jedna porce, která se jen ve vodě ohřeje přímo v tom sáčku), to je naprosto výtečné jídlo. Hlavně rizota nám chutnají tak, že je pak ještě znovu přikoupíme.
První den to podle mapy.cz bylo cca 6km s 600 metry převýšení:
V noci byla trochu zima, Marian chudák zase spal na zemi, protože jsme dosud nestihli pořídit karimatku pro Viki. Vtipné bylo, že i ta jeho, na které jsem spala já, protože Viki spala na mojí, se mi stejně do rána vypustila. Viki se v noci vzbudila jen jednou s tím, že je jí zima, tak jsme jí k podvlíkačkám z Decathlonu přidali ještě fleece mikinu. Pak spala jako dudek až do rána, asi na rozdíl ode mne a Mariana, kteří jsme spali celkem jako na vodě.
Ráno nás přivítalo stádo krav, které se rozhodlo prozkoumat náš stan, jestli náhodou není k snědku. Marian s Viki v náručí už byli dávno venku a nabádali mne, abych raději vylezla, než nám ho kráva sežere. Nicméně krávy na mé „huš, huš“ celkem reagovaly a nechaly se odehnat.
V okolí stanu jsme objevili ráno celé plantáže mega velkých borůvek, takže jsme do ovesné borůvkové kaše ještě přidali k snídani pořádnou zásobu čerstvých.
Pak jsme batoh s věcmi nechali pod dřevěným mostem (viz start na obrázku níže) a jen s Deuterem a neprozřetelně pouze s půl litrem vody jsme vyrazili ještě nahoru směr Maurerkogel (viz cíl na obrázku náže).
S vodou jsme to totiž pěkně podcenili, protože v neděli se teploty překvapivě vyšplhaly po tom chladném a deštivém počasí předchozích dní na 31°C a byla opravdu žízeň.
To jsme ještě netušili a ani nedoufali, že to s Viki do těch 2074 m n.m. s Viki dáme, i když to bylo jen 2,5km.
Viki ale překvapila opět, protože nad naše očekávání šla sama úplně celý den, nahoru na vrchol (viz foto hřebenu níže), stejně jako zpět dolů k lanovce, tj. cca 10km.
Celou cestu jsme opět ale musely povídat a povídat, nicméně jsme měli s Marianem štěstí, protože se Viki ve stanu vyspala opravdu do skvělé a samostatné nálady.
Na Maurerkogel jsme dali oběd v obležení mušek a mravenců, protože všude kolem bylo plno víceméně čerstvých kravinců.
Ještě jsme dali povinné foto u kříže a zapsali se do knihy, včetně Viki, a můžeme vyrazit zpět.
Viki si cestou zpátky pořád chtěla zase krávy hladit, ale tyhle byly nějak plaché a nenechaly se.
V Eder Hütte jsme dali kolem 14:30 povinně pití a zmrzlinu, kterou měla Viki slíbenou za to, jak suprově šlapala a pak už jsme s hrůzou v očích, abychom zvládli poslední lanovku v 17:00 vyrazili nahoru k první lanovce a pak dolů k té naší.
Viki cestou nejedna důchodkyně pochválila, jak je super, že tak hezky šlape, což bylo milé, zvlášť když Viki kondičně většinou vypadala lépe než paní udělující komplimenty její kondici.
Jak na to, aby dítě šlapalo v horách bez řečí?
U Viki není "bez řečí" rozhodně správná volba slov, protože téměř celý den jsme musely spolu mluvit a mluvit a mluvit a ona pak šlapala jako hodinky... Prostě jsme to prokecaly, zpívaly písničky a vyprávěly si říkanky,... Cestou dolů si vymýšlela Viki říkanky v divném "svojském" jazyce a já je po ní v její neznámé řeči musela opakovat. No prostě sranda...
A neuvěřitelné je, že když se Marian ještě rozhodl okoupat v dolním plesu, měla Viki stále dost energie na to, aby prohlásila, že ona teda rozhodně chce jít hned dál bez zastávky, protože chce ještě před lanovkou stihnout skákací hrad... Kde to dítě bere energii? Nevíte někdo?
Večer jsme si všichni za odměnu dali večeři v místní mexické restauraci kousek od lanovky dole (Viki si ovšem musela po treku nalakovat nehty a obléct stylové šaty) a pak už jsme vyrazili směr Itálie. Zaparkovali jsme na noc nakonec ještě v Rakousku a to už Viki spala v sedačce, no, není divu po takovém výkonu...
TOP zážitky:
Ida: nedělní skvělá nálada Viki, nádherné výhledy na hory a krásné počasí, to, že jsme vyšli na Maurerkogel, a samozřejmě Eder Hütte
Marian: spaní s výhledem na Kaprun, borůvková snídaně, výlet na Maurerkogel včetně toho, jak Viki krásně šlapala
